Workoholismus je normální závislost, ti povídám!

S workoholismem se to má tak, že pro nezasvěcené nepředstavuje nemoc, ale spíše ctnost. " Ty pracuješ i po oficiální pracovní době? Jak můžeš pracovat i v noci, to já bych nezvládl, flákám se tou dobou u televize! Teda, to tě obdivuju..". Podobné výkřiky plné obdivu nejsou netypické. Navíc dnes, kdy stále větší část společnosti (alespoň ta měšťanská většina) otevřeně pohrdá nicneděláním a neproduktivním užíváním si v souvislosti s únavně módním slovem "prokrastinace".

Jenže ouha! Vážení, je to nemoc, jako každá jiná a musí se léčit. Blízcí chorobných workoholiků by mohli vyprávět o frustrujících večerech! To jak workoholika ujišťovali, že večeře už dávno vychladla. Jak plačky oznamovali, že děti jejich přepracovaný partner vidí pomalu jednou za rok. Jak dlouho už nebyli na dovolené. A když tedy byli, tak jak největší zájem milovaný workoholik projevoval o kvalitní stín pro svůj počítač na nádherné pláži...

 Když jsem se proto rozhodoval, jakým audiovizuálním obsahem můj budoucí příspěvěk do mediálního prostoru Masarykovy univerzity okořenit, rozhodl jsem se natočit anketu a zeptat se "normálních lidí", jak workoholismus vnímají.

Těště se tedy na reportáž z pracovního prostředí mladých, ambiciózních lidí, kteří mají slibné kariéry před sebou a momentálně je naplňuje naprosto přirozeně pracovní síla a nadšení. Prací mnohdy žijí a staví jí jako jednu z hlavních životních priorit na pomyslném žebříčku hodnot na první příčky Uvědomují si však, na jak nebezpečnou cestu se vydali? To zjistíme již za necelý týden!